Skotsko 2009
mysak - gemball | Publikováno: 00:00 | 1. 12. 2011
Přelom května a června (2009) byl letos vyhrazen gemballu Skotsko. Vzhledem k tomu, že gemball byl open přiletěli v pátek večer nejen ošlehaní nepálští vlci, ale v případě doktora a Ivana i jejich drahé polovičky Lída s Lenkou. Dlouho jsem přemýšlel jak si s touto situací poradit, ale nicméně nakonec jsem to nechal vytříbit a ve skutečnosti byl gemball zorganizovaný skoro stejně jako close.
Možná jediným kompromisem byl první den strávený v ulicích starobylého Edinburghu. Mimochodem viděl jsem na britských ostrovech už pěknou řádku míst, ale Edinburgh určitě patří mezi to nejlepší co zdejší města nabízí.
Po prohlídce hradu v Edinburghu a Da Vinciho kódem inspirované návštěvě rozpadající se Roslyn Chapel, která mimochodem není nic moc, jsme se vydali jižní cestou přes Stirling do Fort Williamu, kde jsme měli zamluveno ubytování na následující tři noci. Měli jsme pronajatý velikánský čtyřpokojový byt s dvěma koupelnami u moře v Corpachu a každé ráno a každý večer jsme se probouzeli s výhledy na nejvyšší horu na ostrovech Ben Nevis. A slyšíte dobře, že s výhledy, jelikož nevím jak jsme si zasloužili to, že po celou dobu gemballu panovalo ve Skotsku nezvykle krásné počasí s teplotami přes 20 st.
První večer jsme ještě stihli navštívit místní hospůdku, objevit vynikající skotské pivo Tennent a naplánovat na další den hřebenovku po Pěti sestrách Kintailských. Dle průvodce je to dlouhá a náročná osmikilometrová hřebenovka, na kterou je třeba 7-9 hodin, ale zas není popisována jako extrémně těžká či vzdušná, takže něco akorát tak pro nás na začátek. Vzhledem k tomu, že navíc je jednosměrná, zaparkovali jsme asi po hodinové jízdě z Corpachu jedno auto na konci treku a přejeli naší dodávkou S-MAX na druhý konec do Morvich, odkud naše nedělní dobrodružstí začíná. Po asi hodině a půl prudkého stoupání se dostáváme do sedla Ben Bhuide ve výšce 869 m, ze kterého se nám otvírá nádherný pohled jak do údolí říčky Croe, tak na impozatní severní stěnu pěti sester. V chvíli ještě netušíme, že je to teprve první a nejnižší z pěti sester Sgurr nan Saighead (929 m). Cestou pozoruji a fotím Ptarmigan, což se český překládá jako bělokur horský.
Po hřebeni postupujeme hbitě a vzhledem k tomu, že stezka vede po jižní straně hřebene není ani nijak náročná a ruce používáme k výstupu minimálně. Po asi hodině staneme na prvním dnešním Munro Sgurr na Saighead. Krása této trasy spočívá v tom, že se Vám neustále otvírají nové a nové vrcholy, které musíte zvládnout, chcete-li hřebenovku dokončit. Obzvláště nejvyšší z pěti sester Sgurr Fhuaran nám ubírá spoustu sil a sestup suťovištěm z další ze sester Sgurr na Carnach je rovněž vyčerpávající. Vzhledem k tom, že jsme na cestu vyrazili poměrně pozdě až kolem půl jedenácté ráno o půl šesté večer jsme stale ještě před poslední sestrou Sgurr Nan Spainteach. Z hřebene vidíme zaparkované naše auto, které je sotva kilometr od nás, bohužel však kilometr dolů. Vzhledem k tomu, že trasu jdeme oproti všem průvodům opačným směrem netušíme jaký masakr může být sestup z hřebene. Část naší skupiny se proto rozhodne pro sestup po travnatém úpatí poslední ze sester. Po dvou hodinách sestupu doráží první předvoj k autu.
Do Corpachu se vracíme až velmi pozdě večer, ale za to je nám cestou odměnou za náročný den ‘aristokratická’ večeře v jednom z hotýlků ve Spean Bridge. Další den volíme volnější program a zotavujeme se z puchýřů předchozího dne. Nakonec jdeme jen na dvouhodinovou procházku do ztraceného údolí Glencoe. Mimochodem je úžasné, protože asi po hodině stoupání se Vám otevře neuvěřitelně krásné zelené údolí. Pokud někdo má zájem dá se údolím pokračovat a sestoupit z hřebene jedné ze tří sester of Glencoe.
Pětihodinový výšlap na Pap of Glencoe necháváme na příště. Odpoledne zařazujeme na přání návštěvu palírny v Obanu. Přece člověk nemůže vážit dlouhou cestu z Česka do Skotska a nenavštívit alespoň jednu tradiční distilérku. Návštěva v jedné z nejstarších palíren ve Skotsku je zajímavá, protože vlastně zjišťujeme, že Whisky se vyrábí z piva (proto je tak dobra) a po tom co se kondenzací vydistiluje na nějakých 56% alkoholu se dá na 14 let (v případě Obanu) uležet do dubových sudů. Kupujeme láhev Whisky na doma, dáváme rybičku v přístavu a vyrážíme zpátky do Corpachu. Prodlužujeme ubytování ještě o jednu noc, takže o posledním dnu pobytu je rozhodnuto. BEN NEVIS.
Koukali jsme na něj každý den a nemůžeme přece z Highlands odjet bez zdolání nejvyššího z Munroes. Mimochodem Munro je každý skotský kopec, který má alespoň 3000 stop a které již v roce 1891 zmapoval Sir Hugh Munro, který na ně na všechny (s výjimkou jednoho) vylezl. Od té doby má v Británii spousty stoupenců (něco přes 4000), kteří se baví tím, že vylezli na všech 284 vrcholů. Jediný z nich Sgurr Dearg na ostrově Skye není přístupný pouhých pěším výstupem a jeho vrcholek je dosažitelný pouze za pomocí lehkého, ale exponovaného 50 metrového horolezeckého výstupu.
Ale vraťme se zpátky k Ben Nevis. Ten se nachází v oblasti Lochaber na západě pohoří Grampians a s výškou 1344 m jak jsme se učili na hodinách angličtiny je nejvyšší horou na britských ostrovech. Většina skupiny půjde hlavní “kočárovou” stezkou, která dostala jméno od toho jak tam kočáry na začátku století vozili zazobané brity k observatoři. Já však nemám v úmyslu se štrachat nahorů po turistické dálnici, po které jsem navíc šel už před pár roky, obzvlášť když jsem vyzkoumal, že nahoru vedou podstatně zajímavější cesty. Přidává se ke mně František a volíme výstup přes CMD arête. Dle popisu 10 hodinová, těžká a vzdušná cesta. Před devátou ráno jsme už na parkovišti u Ben Nevis visitor centre a spolu s dalšími davy vyrážíme nahoru. Naštěstí se naše stezka zhruba v polovině u Half-way loch odpojuje, takže budeme mít dost možností užít si samoty v horách. Již samotný začátek po odpojení je zážitek, protože to co je v průvodci popisováno jako cesta se podobá našemu volnému sestupu terénem z pěti sester (ještě, že máme nacvičeno). Ztrácíme tak asi 200 výškových metrů a belháme se kolmo na protější hřeben. Zhruba v půli narážíme i na nějakou stezku a od tohoto okamžiku je už zbytek cesty naprosto pohodový. To co vypadá z dálky jako hrozivá sněhová pole, je pouze naváté na severní straně Carn Dearg Meadhonach a my se na našem výstupu se sněhem vůbec nesetkáváme. Kolem druhé hodiny vystupujeme na vrchol Carn Mor Dearg 1220 m (zkráceně CMD) odkud pokračujeme po úzkém hřebeni mírně dolů pod Ben Nevis. Nakonec nás čeká 200 výškových metrů na vrchol. K našemu neuvěřitelnému překvapení prvního koho na vrcholu vidíme je Ivan s Lenkou. Lepší načasování jsme si ani nemohli přát.
Shrnutí. Si v hlavě udělal každý sám. Počasí bylo naprosto úžasné. Edinburgh mě mile překvapil, whisky chutnala tradičně dobře a ubytování v Corpachu bylo super. Navíc jsem dal obě dvě poměrně náročné trasy, které jsem původně plánoval. Takže si na přelom května a června budu odvážet ty nejlepší vzpomínky.
Gemball skončil, ať žije gemball. Příští má na starosti Ivan a jsou domluvené Vysoké Tatry na konec září.
